Z toho, že se tento pořad dočkal již šesti sérií (u nás běží druhá série na TV Barrandov), předpokládám, že je mezi lidmi populární. Toto tvrzení podporuje i Google. Po zadání klíčových slov „Pekelná kuchyně“ vyhledávač najde 787 výsledků a po zadání anglického „Hell’s kitchen“ se počet odkazů dostane až na číslo 3 240 000. Proč je tato reality show mezi diváky oblíbená? Proč v internetových diskuzích můžeme číst děkovná vyjádření diváků TV Barrandov za její vysílání? Přesně to jsou otázky, na které se pokusím odpovědět.
Celou kuchařskou reality show provází šéfkuchař Gordon Ramsay, on je jakýsi „hlavní hrdina“. Ve svých rukách má dvanáct soutěžících. Rozhoduje o jejich osudech, posuzuje jejich znalosti, dovednosti, schopnosti. Soutěžící, kteří jsou rozdělení do dvou týmů, dá se říct „holky proti klukům“, se zase snaží před šéfkuchařem předvést v nejlepším světle. Každý díl je zakončen vyloučením některého ze soutěžících. Jednotlivci hrají nejen sami za sebe, ale také za svůj tým, je od nich požadována týmová práce. Proto nejsou výjimkou různé intriky, neshody a podrazy. Proč by také neměly být, když jde o tolik? Cenou pro výherce je luxusní restaurace, které bude šéfovat, finanční odměna, a to nemluvím o jakési prestiži a získání statutu „celebrity“.
Soutěžící spolu nesoupeří pouze v kuchyni, během vysílání plní i další, ne vždy úplně kuchařské úkoly. Zatímco vítězné družstvo je odměněno (např. výletem), na poražené čeká trest, většinou v podobě nějaké ne zrovna příjemné práce. Účinkující spolu tráví veškerý pracovní i volný čas. Jsou odtrženi od reality, svých příbuzných a blízkých. Z tohoto důvodu se tento pořad dá označit jako kontejnerová reality show.
Reality show mění lidské hodnoty
Simons definuje persvazi jako „lidskou komunikaci určenou k ovlivňování ostatních tím, že změní jejich přesvědčení, hodnoty nebo postoje.“ Podle této definice lze každou reality show hodnotit jako persvazivní. Tento nový styl zábavy totiž lidské hodnoty mění, ať chceme nebo ne. Proto můžeme v reality show spatřovat nebezpečí hlavně pro dospívající jedince, jejichž názory a postoje se vyvíjí. Samozřejmě vždy záleží na rodičích, aby posoudili, který pořad je pro potomka vhodný, a který naopak ne. Ovšem v obou případech, tedy ať už se dítě dívá nebo ne, může dojít k negativním důsledkům. Pokud je totiž nějaká reality show mezi školáky „in“, může zákaz jejího sledování vést k vyloučení z kolektivu. Naopak při jejím sledování je možné vypěstovat si adrenalinovou závislost a zkreslené vnímání reality. Navíc dochází k „pervertizaci“ lidského svědomí, postojů zájmů i chování. Z diváků se stávají voyeuři lační emocí.
Účastníci a jejich role v pořadu
Gordon Ramsay v show ztvárňuje roli jakéhosi nadčlověka, kterého soutěžící zbožňují i nenávidí zároveň. To on rozhoduje o tom, co je dobré a co zlé, často nevybíravým způsobem. Soutěžící pláčou nebo se smějí podle jeho vůle a on si zachovává stále stejnou, většinou rozzlobenou tvář. Má jasnou úlohu manipulátora, který disponuje obrovským psychologickým vlivem na soutěžící. Jeho subvence akcelerují děj. Ač se to možná na první pohled nezdá, dokáže velice dobře zapůsobit na slabé stránky soutěžících tak, aby je úplně vyvedl z rovnováhy a dovedl je ke krajnímu chování. Nikdo z nich se tomu nemůže vyhnout. Proč to dělá? Pro zábavu diváků, ale nejen pro ni. Ramsay hledá nového majitele restaurace, jejíž provoz si vyžaduje stresu odolného šéfkuchaře. Zkouší tedy, zda jsou soutěžící tento extrémní tlak schopni zvládnout.
Ramsay často k soutěžícím hovoří, jako k „usmrkancům“. Například jeho zvolání: „Mazej do řady!“, „Padej z týhle sekce!“, „Hejbni tou svou prdelí!“ nebo „Můžeš si utřít ten sopel?!“ jsou ponižující a nahání soutěžícím strach. Vulgarismy jsou opravdu častým Gordonovým řečnickým prostředkem. V tomto směru mu však nemůžeme upřít tvořivost. V nadávkách je opravdu vynalézavý, jen málokdy se objevuje jedna dvakrát. Jak ale působí jeho vulgarismus na diváky? Sprostá slova provokují, u diváků vyvolávají pozornost a některé z nich obscenita pobaví. Zároveň však snižují důvěryhodnost mluvčího a mohou diváky urazit. Avšak publikum, které sleduje pořad Pekelná kuchyně, si na vulgarismy navyklo, počítá s nimi, tudíž je nevnímá příliš negativně, pokud vůbec. Lidé, kterým podobné vyjadřovaní není příjemné, se na pořad s největší pravděpodobností vůbec nedívají.
Jak jsem psala výše, na dvanáct soutěžících je vyvíjen velký psychický tlak. Nejenže jsou vytrženi ze svého prostředí a drženi v tzv. „sociální ponorce“, ale také jsou vystaveni téměř neustálému peskováni šéfkuchaře. A jsme u toho, co se divákům na tomto pořadu líbí. Lidé jsou škodolibí a rádi sledují, jak někdo dostává vynadáno za své chyby. Emoce jsou nejmocnější silou persvaze, proto se jich tvůrci pořadu snaží z účastníků vyždímat co nejvíce. Produkce nepodcenila ani sílu zpovědi. Pro účastníky je k dispozici místo, kde před kamerou hovoří o svých pocitech, dojmech, problémech, atd.
Soutěžící jsou během pořadu nuceni na příkazy svého šéfkuchaře odpovídat větou „ano, šéfe.“ Tato skutečnost mi nepříjemně evokuje vojenský výcvik, případně praktiku „brainwashingu“. Soutěžící mohou tímto psychickým tlakem a stresovými situacemi trpět, což může mít za následek dokonce tzv. posttraumatický syndrom a stresovou reakci a to až mnohem později.
Asi největší motivací soutěžících je strach – bojí se prohraného úkolu (po kterém následuje trest), bojí se vyloučení, bojí se, že se před šéfkuchařem a diváky znemožní. Další motivací účastníků jsou odměny, které můžou získat za vyhrané úkoly a také vidina výhry.
Český dabing
Český dabing této reality show bych hodnotila jako naprosto otřesný, ušitý horkou jehlou. V originále je sice používán snad ještě obscénnější jazyk, než ten, jakým je dabováno, ale vulgarismy jsou v americké verzi „vypípávány“. Velký problém vidím v samotném výběru hlasů. K soutěžícím mi jejich české protějšky prostě nesedí, zvláště po tom, co jsem díl shlédla i v americkém originále. Dabéři navíc emoce soutěžících znásobují, místy až přehnaně. Jakoby se dabing snažil udělat pořad ještě dramatičtější pro diváka. Pomocí hlasu se dabéři pokoušejí charakterizovat typy soutěžících, v konečném důsledku však některé scény vyznívají spíše parodicky, komicky. Navíc je možné pod českým dabingem slyšet originál v angličtině. Tvůrci zřejmě na původní zvuk jen „nalepili“ velice necitlivým způsobem vytvořený český dabing.
Závěrem
Reality show obecně má bezesporu na adresáty vliv. Ten samozřejmě nikdy není jednostranný. Přínos pořadu Pekelná kuchyně můžeme spatřovat v tom, že prosazuje kvalitní jídlo z kvalitních surovin a jeho precizní přípravu. Negativ bude více. Předně přehnaná vulgarita pořadu a celý styl komunikace. Pekelná kuchyně podle mě podporuje škodolibost diváků a má negativní vliv na jejich vyjadřování, protože přehnanou vulgaritu pořad prezentuje jako něco naprosto normálního, s čímž se divák postupně ztotožní.
Lidem se tato reality show líbí, protože, jak říká přísloví: „Když dva se perou, třetí se směje.“ Divák je v pozici právě toho třetího, který se směje soutěžícím, kteří se za doprovodu nadávek Gordona Ramsaye „perou“ o výhru svých snů.
